Jak již bylo zmíněno o zřízení zdejší školy se postaral starosta František Jiroš. Jedenáctého června 1873 se do obce dostavila komise, která měla zjistit, zda je v pravdě naléhavá potřeba stavby školy v obci zdejší. Starosta svolal valnou hromadu občanů k panu Liškovi (Kacanovy č. p. 16) a po poradě se školním inspektorem Rysem(profesor na gymnáziu v Jičíně) byla podána žádost o odškolení obce Vyskeř, Všeň a Doubravice. Zřízení školy bylo povoleno výnosem zemské školní rady ze dne 20. prosince 1874 pod číslem 15268. Do té doby chodily děti do školy na Všeň, Vyskeř a děti z Radče do Doubravice. V zimě vyučoval děti hudebník J. Dražil v komůrce svého domku č. p. 3, kde se těsnalo až 30 dětí.

Již před reformou školství, která byla provedena za vlády Marie Terezie, měl systém vzdělání v Čechách slušnou evropskou úroveň. Při této reformě nešlo o nic menšího než o zavedení povinné školní docházky pro děti od 6 – 12 let. Elementárnímu vzdělávání se věnovaly školy triviální, kde se učilo čtení, psaní a čtyři základní početní úkony a děti měly nabýt pracovních a hospodářských znalostí. Hlavním předmětem zůstalo náboženství. Tyto školy byly zřizovány všude, kde žilo minimálně 100 dětí, většinou při vesnických farách a filiálních kostelích. Na vesnicích děti ve věku 9 – 12 let, pokud pomáhaly v hospodářství, měly v době senoseče a žní úlevy. I když byla školní docházka povinná, účast ve škole nebyla vysoká.

Nejblíže byly založeny školy ve Všeni a Vyskři. Ta vyskeřská byla založena v roce 1785 o jedné třídě a učilo se po domech. V roce 1790 patřily do školního obvodu vyskeřské školy vsi Radeč, Vrcha a částečně Kacanovy.
V roce 1835 navštěvovalo vyskeřskou školu 5 chlapců a 3 dívky z Vrchů, z Kacanov 3 chapci a 3 dívky, tedy celkem 14 dětí. Školní budova byla postavena v roce 1839 vyskeřskými osadníky za podpory obyvatel Krčkovic a Vrchů-Kacanov. Část dětí z Kacanov navštěvovala farní školu ve Všeni, kde byla v roce 1801 vystavěna škola nová, zděná. Dle záznamů z roku 1791 navštěvovalo všeňskou školu 15 dětí z Kacanov. V polovině 19. stol. trval školní rok až do 15. srpna. V zimě se učilo 4 hodiny a v létě 6 hodin. Hlavním příjmem učitele měl být tzv. „sobotáles“, což byl týdenní poplatek za návštěvu dítěte ve škole. Někteří rodiče se placení vyhýbali, a aby platit nemuseli, děti raději do školy neposílali. Školní rok býval ukončen vizitací. Školní vizitace byla slavný den mládeže a celé obce. Vizitaci prováděl vikář, vedle náboženské a školní zkoušky, měl za úkol vyšetřit stav patronátních budov,tj. kostela, školy a fary. Vizitace se konaly až do roku 1870, kdy došlo k odcírkevnění škol.

Nový školní zákon z roku 1864 zrušil vrchnostenské patronáty nad školami a starost o základní školství přesunul na obce. O školu se staral školní výbor. První školní výbor na Vyskři z roku 1864 pracoval ve složení: předseda-Josef Šorejs, Vyskeř; členové: František Jiroš, Vrcha-Kacanovy; Jan Anděl, Drahoňovice; Vincenc Kobosil, Krčkovice; Josef Kovář, Lažany. Až do roku 1870 platilo, že si učitele musejí vydržovat občané, poté bylo toto břemeno přeneseno na okresy a učitelům stanoveny pevné platy. Říšským zákonem z roku 1867 byly u nás zřízeny školy obecné osmileté.

Na stavbu školy v Kacanovech povolil zemský správní výbor subvenci 1000 zlatých. Škola byla dokončena v roce 1875. Prvním výpomocným učitelem byl stanoven od 1. ledna 1876 František Hradecký za roční plat 226 zlatých. V roce 1880 byl správcem školy Antonín Nedvídek, za jehož působení byla zřízena letní tělocvična a oplocena školní zahrada. K slavnostnímu vysvěcení školy došlo 29. června 1885. Původní budova školy obsahovala třídu, kuchyň a jeden pokojík. V roce 1896 byl přistavěn velký pokoj v hodnotě 1430 zlatých. V roce 1911 se jednalo o rozšíření školní budovy, ale pro jisté příčiny bylo od tohoto plánu upuštěno.

Až do roku 1894 navštěvovalo školu průměrně přes osmdesát dětí, poté počet dětí klesl pod sedmdesát, ale od roku 1900 počet dětí opět stoupal, takže v roce 1909 navštěvovalo školu 79 žáků. Po první světové válce klesl počet dětí až na 35, v meziválečném období se pohyboval mezi 35 až 40 žáky. Zlom nastal v roce 1946, kdy navštěvovalo školu pouze 11 dětí. Určitý vliv na tento pokles měl úbytek obyvatelstva v důsledku stěhování do pohraničí.
V roce 1947 zemská škoní rada rozhodla o zrušení zdejší školy, ale na intervenci místní školní rady bylo nařízení na neurčito zrušeno. V padesátých
a šedesátých letech navštěvuje školu průměrně kolem 20 dětí. Druhý zlom nastal v roce 1967, kdy je do školy zapsáno jen 12 žáků. V roce 1975 již jen pět. Proto dochází k jejímu uzavření.

 

1876    František Hradecký

1877 – 1878    Jan Štambera

1878    Alois Vocásek

1879    Josef Bursa  

1880 – 1881    Antonín Nedvídek

1881 – 1888    Antonín Splítek

1888 – 1898    Josef Václavec

1898 – 1899    Josef Jakubec

1899 – 1905    Václav Větvička

1905 – 1922    Kamil Zahajský

1922 – 1923    Otakar Erben

1923 – 1927    Josef Beran

1927 – 1955    Otakar Erben

1955 – 1956    Marta Potenská 

1956 – 1975    Jaroslav Horký